O LITOGRAFII
O technice aneb princip litografie
Litografie neboli kamenotisk (lithos znamená řecky kámen) je grafická technika založená na principu vzájemného odpuzování mastnoty a vody. Na rozdíl od dřevorytu (tisk z vrchu) a linorytu (tisk z hloubky) se při litografie tiskne z plochy. Využívá se k tomu vyhlazený povrch dnes již vytěženého vápence z bavorského Solnhofenu. Díky svému složení a chemickým vlastnostem je tento kámen schopen přijímat mastnotu kresby a při preparaci jeho povrchu leptadlem, je schopen si tuto vlastnost i podržet. Na kámen se proto kreslí mastnou litografickou tužkou, tuší nebo křídou a je leptán kyselinou dusičnou ve vodním roztoku arabské gumy. Ve výsledku tak kámen odpudí mastné tiskařské barvy na nepokreslených místech, zatímco místa pokreslená mastnou tužkou tiskařskou barvu přijmou. Chceme-li pokračovat s tiskem, je potřeba při tisku každého dalšího archu kámen vždy znovu ručně navlhčit. Samotný tisk pak probíhá na litografickém lisu.
Alois Senefelder
Tuto pozoruhodnou techniku vynalezl divadelník a pražský rodák Alois Senefelder, když hledal nový způsob pro tisk své divadelní hry. Doposud rozšířené techniky, dřevoryt a mědiryt, byly finančně nákladné a na knihtisku nebylo možné vytisknout obrázky ani noty. Tento nový objev se Aloisi Senefelderovi stal osudovým. V roce 1796 si se společníkem založili v Mnichově kamenotiskařskou dílnu a k divadlu už se nevrátil. Alois Senefelder se pokoušel i o barevný tisk a zasloužil se o to, že se litografie postupně rozšířila i mezi malíře a umělce, kteří si ji velmi oblíbili. Mezi první litografy tak patřili umělci věhlasných jmen, jako například Goya, Eugen Delacroix, nebo Henri Toulouse- Loutrec, jehož litografické plakáty s kavárenskými motivy jsou známé po celém světě. V českých zemích si jako první pořídil litografický lis malíř Antonín Machek, který ve své dílně tiskl od roku 1813, barevně se pak tisklo od roku 1840.